Děti, které vychovávají zvířata

Sujita Kumaru před jeho druhými narozeninami zavřou  povedení rodiče do slepičího kurníku.Důvod – chlapec má disfunkční chování  .Později jeho matka spáchala sebevraždu a otec byl nalezen zavražděný v kufru auta. Chlapce se  ujal dědeček , který ho však ze slepičího vězení nemínil vysvobodit .neštastný chlapec tak  prožil velkou část svého dětství ve společnosti kdákající drůbeže ,v místnosti která je velká asi jako obývák .Vlivem kvokajícího hejna se Sujita stává jedním z nich. Přinesené jídlo zobe ze země ,krčí se na židli jako na bidýlku ,mává rukama jako křídly a hrabe se prsty ve špíně. Teprve po osmi letech v roce 1978 jej z kurníku ,který má špinavou zem pokrytou zrním a slepičím trusem osvobodí sociální pracovníci. Nikdo si však s mladíkem ,který má chování jako kuře ,neví moc rady. Místo potřebné péče ho tedy umístí do domova důchodců. Tam se vrhá na svoje ošetřovatele se slepičí zuřivostí a musí být přikurtován k posteli ,jako nebezpečný blázen . Takto neštastník stráví dalších asi 20 let ,dokud si ho nevšimne štastnou náhodou podnikatelka Elizabeth Claytonová .Jak později popisuje ,nemohla ze začátku poznat ,jestli jde o dítě ,nebo starého muže ,byl velmi vetchý ,měl boláky po celém těle i obličeji a husté neupravované vousy.Přestože se ho všichni báli dotknout kvůli jeho divokosti ,ona poznala v jeho očích lidskost.Žena se ho ujmula ,domluvila mu různé testy a terapie.V téže době také otevřela první sirotčinec ,který pojmenovala Happy Home (štastný domov).Zde každé ráno  prodělává výukovou terapii základních dovedností .Je z něj normální kluk ,chválí ho  Elizabeth.